Komedie Natěrač (v anglickém originále The Decorator) pochází z pera úspěšného dramatika, scénáristy a herce Donalda Churchilla. Patří do žánru takzvaných „čistých komedií“, které si za svůj cíl kladou jediné. Pobavit diváka za použití všech možných komediálních a divadelních prostředků. Churchill patří k mistrům tohoto žánru a jeho komedie jsou divácky oblíbené nejen v Anglii, ale i v zahraničí. Premiéra Natěrače se uskutečnila v anglickém Watfordu v říjnu roku 1985, poté se úspěšně hrála nejen po celé Evropě, ale také v Mexiku, Argentině, Austrálii, Izraeli, ve Spojených státech amerických, v Kanadě, na Novém Zélandu nebo v severní Africe. 

Známým divadelním kusem se Natěrač stal i u nás, a to díky kultovní inscenaci v režii Ladislava Vymětala, ve které se ústřední role Marcii a Waltera zhostili Jana Paulová a Pavel Zedníček. Inscenace měla premiéru v roce 1994, reprízovala se neuvěřitelných 20 let a zaznamenala na pět set vyprodaných představení.

Jana Paulová se po dvou letech od uvedení Revizora vrací do Moravského divadla. Tentokrát si svého osudového Natěrače užívá od režisérského pultu. „Vzhledem k tomu, že už to asi devět let nehraji, mám už něco v mlze. Ale ano, samozřejmě jsme to hráli dlouho, takže to tam naskakuje. Moc mě to baví. Pracuji se skvělými kolegy, kteří jsou moc talentovaní, je to fajn. Oproti Revizorovi, kde bylo velké obsazení, navíc ruská klasika není úplně můj šálek čaje, je tohle mnohem jednodušší. Natěrač je srdcovka, komedie, o které si myslím, že vím úplně všechno. Hraje se pro diváky, aby si u ní odpočinuli a smáli se. Je fajn vyzkoušet si to znovu na jiném publiku s jinými herci a vidět, jak to funguje,“ uvedla Jana Paulová. Inscenační tým doplňuje výtvarnice scény a kostýmů Samiha Maleh a autor hudby Milan Svoboda.

V inscenaci vystupují jen tři herci. Role natěrače a zatím neúspěšného herce Waltera se zhostí šéf souboru činohry Roman Vencl. „Já jsem Walter a jsem natěrač. Respektive, natíráním se jenom živím, jinak jsem herec na volné noze. Stále čekám, až mě někdo objeví a já dostanu tu pravou hereckou příležitost, v níž budu moct zazářit,“ přiblížil svou postavu Vencl a dodává, že jeho herecká paleta je v tomto kusu opravdu pestrá. „Začínám jako zakřiknutý a submisivní, a pak se přes emočně vypjaté shakespearovské pasáže dostanu až do role malého tyrana a despoty, abych následně pokračoval přes roli panovačného manžela, až do polohy milovníka a svůdce. To, co si herci nemají běžně možnost zahrát ani v rámci jedné sezony, je tady vtěsnáno do dvou hodin. To je splněný sen a oříšek zároveň, protože si občas připadáte jako šílenec.“

Lenka Kočišová hraje postavu Marcii, která podvádí svého manžela. „Manžel je o 17 let starší a Marcia, zřejmě potřebuje v životě trochu míň nudy a víc vzrušení a pozornosti. Teď je ale s nervy nadranc, protože hrozí, že všechno praskne. Na jevišti tudíž funguje v hodně vypjatých polohách, což by mělo být zdrojem komičnosti této postavy.“

Ústřední trojici doplňuje Jana Posníková, jejíž postava Jane nachytá svého muže při nevěře s Marcií a hrozí jí, že vše na oplátku poví jejímu manželovi. „Jane je veselá holka od rány. Je odvážná, brání své území a nebojí se konfrontace. Já bych se s ní do křížku nepouštěla,“ prozradila o své roli Posníková.

Přestože se zápletka může zdát banální, pro herce je part obtížný. „Oproti Revizorovi je tohle mnohem, mnohem intenzivnější práce, kdy v podstatě neslezete z jeviště. Až v samotném závěru se na scéně setkáme všichni tři, a to jen na pár minut, jinak celá komedie stojí vždy pouze na dvou hercích, přičemž jedním z nich je takřka celou dobu Lenka Kočišová coby Marcia. A věřte mi, že táhnout dvě hodiny zábavy a legrace jen ve dvou lidech, to člověka rychle přejde smích,“ vysvětlil důvody Roman Vencl a zmiňuje ještě další úskalí hry. „Navíc má tento druh komedie pevná pravidla a potřebuje svůj rytmus. Soustředíme se opravdu jen na to, co je v textu a co si v rámci žánru můžeme dovolit.“

Jaké jsou mantinely, co si herci ještě mohou dovolit, a co už ne, určuje i režisérka Jana Paulová. „Jana Paulová odehrála stovky a stovky repríz Natěrače, takže moc dobře ví, co funguje a nenechá se opít rohlíkem,“ zmiňuje Roman Vencl. „Marciiny vypjaté polohy se snažím uchopit co nejlíp, pod bedlivým okem naší režisérky. Někdy to bývá těžké, protože sama tuto roli hrála dvacet let a ví o každém milimetru myšlení či konání postavy úplně všechno. Takže jí nejde nijak oklamat, nebo si občas oddechnout,“ přitakává Lenka Kočišová i Jana Posníková. „Jana zná Natěrače velmi detailně, hráli jej zpaměti tolik let. Takže nám občas dokáže zpestřit zkoušení nějakou historkou nebo nám věnuje svůj vtip, který u diváků fungoval. Ale hlavně přesně ví, co a jak má být řečeno a zahráno. Hrát komedii je energeticky náročné, natož v tak malém obsazení.“

„Po poměrně těžkých titulech našim divákům dopřejeme oddechovou lahůdku v podobě Natěrače. Dělá ho režisérka k tomuto titulu nejpovolanější, paní Jana Paulová. Přeji jí a našim hercům, aby tato komedie byla neméně úspěšná, jako byl Revizor,“ uvedl ředitel Moravského divadla David Gerneš.

„Přála bych olomouckému Natěrači, aby ho lidi měli stejně rádi, jako měli našeho, a aby bavil nejen diváky, ale i herce. Věřím, že když se na jevišti herci mají rádi a baví je to, tak se ta radost přenáší do hlediště. U téhle komedie je jedním z nejdůležitějších partnerů herců právě publikum. Přeji, aby to dohromady všechno správně zapadlo,“ dodala Jana Paulová.

Pavlína Dočkalová, Tisková mluvčí/ PR